Byla to láska na první pohled. Marianna byla zrovna v nákupním centru, když spatřila nádherného muže. Vypadal jako anďel. Jeho hebké, dlouhé, blonďaté vlasy zářili ve světlech všech těch lamp, jako by snad byli z pravého zlata. A to ani nemluvím o jeho azurově modrých očí, které vás nutili do nich pohlédnout. A však jak mile jste tak učinili, počali jste padat .......
Marianna stála jako uhranutá zlím kouzlem a nemohla se pohnout z místa. Ten mladík jí natolik fascinoval že zapomněla na okolní svět! Možná proto málem dostala infarkt když zazělo hlášení z rozhlasu. Hystericky zaječela, vyskočila a málem se hanbou propadla. To ovšem nebylo to nejhorší. Horší než strapňění sami sebe před davem, byl ten, že onen mladík z ničeho nic zmizel a stejňe tak náhle se oběvil před ní. Pak promluvil! Měl tak malebný, konejšiví hlas že Mariann měla co dělat, aby se nezchoulela v jeho náručí a nepočala příst jako malé koťe.
" Dobrý večer, nemohl jsem si nevšimnou vaší něžné krási. Jsem malíř a chtěl jsem se vás zeptat zda by mi nestála modelem?"
Marianna zmateně zamrkala a kdyby to nevipadalo divně spadla by jí brada až do klína. A však ani na vteřinu nezaváhala, když odpověděla: "Ano, moc ráda."
